Smutné konstatování

Pokud má u nás v obci občan přání nebo podnět a obrací se s ním na starostu - setkává se často s velmi nevlídným až arogantním jednáním, s opomíjením základní slušnosti. Pan starosta Vančík neváhá člověka napadat, urážet a ponižovat.

Podobné chování lze u našeho starosty vidět i na zasedáních zastupitelstva - neslušná oslovení, házení papírů přes stůl, opovržlivé grimasy, tón i slova. To vše míří proti lidem, kteří mají jiný názor a odvažují se jej prezentovat. Vlastně jde o formu zastrašování - vědomě či nevědomky?

Naše rodina se nachází v situaci, kdy nás starosta nezdraví, na pozdrav neodpovídá a to ani našim dětem. Není tajemstvím, že setrvale usilujeme o čistotu ovzduší v obci, zasadili jsme se o likvidaci pálení černé skládky u Borovice, řešíme čistotu Mokřadu a další. Snad i náš živost se někomu může jevit jako nekonvenční a tím vším si asi zasluhujeme naši porci opovržení?

Jakási "kultura" nezdravení u nás v obci celkem žije - jeli někdo odlišný, "nepohodlný", jak sladké je jej trestat nezdravením ...

Člověk někdy uvažuje, o kolik snadnější by bylo zalézt do ulity a nevšímat si ničeho.

Ale nebyl by to tak trochu návrat 50 let zpět, kdy se špitala jednoduchá scénka: 

Dva muži čekají na kádrovou prověrku a jeden říká: " Člověče, já musím mlčet, mám přece děti". Druhý odpovídá: " Víš, to já právě mlčet nemohu - protože mám děti".

Od starosty jako veřejné osoby očekávám především profesionální přístup - k lidem i k problémům. To znamená být vždy korektní, vyslechnout, vyjadřovat respekt i když protějšek má jiný názor, i když mi není právě sympatický.

Protože takové jednání je podkladem pro spolupráci, zlepšení vztahů a v důsledku pro rozvoj moderní společnosti.

Nezbývá, než nám všem popřát hodně vstřícnosti, slušnosti a spolupráce v novém roce.

MUDr. Hana Zástěrová a Pavel Votroubek