Bajka pro zamyšlení ...

Bajka o prasátkách

Bylo nebylo - u lesa stála malá, pěkná víska. Lidé v ní žili - někdy šťastně, někdy nešťastně, jak už to bývá. Měli ti lidé svoje hospodáře. Sedm jich měli. Jeden z nich přišel s nápadem, že by bylo dobré vyzdobit vesnici spoustou růžových prasátek. A byl to člověk čilý, tedy hned dal nápad na seznam jiných nápadů a rychle hlasovat. Věděl, že to bude snadné. Většina - celých pět hospodářů návrh jistě podpoří a ti dva v koutě nic nezmaří. Na penězích se taky dohodnou - v pokladně je zlaťáků dost. Než se den se dnem sešel - všude jsou prasátka - velká, růžová, s pěknými zatočenými ocásky. Ale lidé se diví - co tady dělají všechna ta prasátka? Není kam šlápnout, kudy projet, o ta prasátka všichni zakopáváme. Kdo je sem dal? A proč? Někoho napadlo zeptat se hospodářů. Někde úsměvy, někde mračení, jinde dokonce zlostný křik! Mlčte lidičkové! My jsme vaši hospodáři a víme nejlépe, co dělat a nedělat. Lidé zaraženě koukají. Jedna babička, taková stará, tiše říká: " Já jsem slyšela, co chystají, ale nemohla jsem tam už dojít, nemám dost sil. Hospodáři o tom mluvili, ale nikdo si je nepřišel poslechnout."

S prasátky se už nedalo nic dělat - lidé o ně budou zakopávat možná napořád... .

Nebojte - je to jenom bajka. Ale bajky mívají v sobě poučení. Je dobré vědět, co dělají naši hospodáři, ptát se, říci co si myslím, přiložit ruku k dílu, když je třeba. 

Má-li někdo velkou moc, bývá v pokušení ji zneužít. Je dobré být zdravě ostražitý.

H.Z.